Vánoční povídka
Motto:
Ach jo. Pořád čekám na něco, co stejně nepřijde. (Žena) Akorát, že nevím, co to má být (Muž).
Nedělní ráno
7:52. Oba leží v posteli.
Žena: Ach jo, tak já tedy vstanu a půjdu udělat snídani.
Vylézá z postele. Muž rychlostí finišujícího sprintera dobíhá k ledničce, ze které vyndá máslo a krájí chleba. Žena staví vodu na čaj. V 8:15 je snídaně na stole. Přichází dcera a 10 minut na to syn.
8:40 odchází žena od stolu a začíná snímat záclony. Muž se ptá, ty budeš teď mýt okna a prát? Žena souhlasně odpoví a svou odpověď jako vždy rozvine do několika souvětí odpovídajících obsahu výroční zprávy středně velké firmy. Opatřena je úvodním slovem popisujícím především náročnou práci ředitele (myšleno ženy) starající o vše podstatné, dále statistiku slibovaných a neuskutečněných výletů (již absolvované běžné evropské destinace se pro tento účel nepočítají), nedostatek komunikace mezi ředitelem (ženou) a zaměstnancem (mužem), výčet nefunkčních zařízení (povolené kliky, utržené žaluzie) a statistiku uvařených obědů, utírání prachu a luxování. Po této výstižné odpovědi je program nedělního dopoledne jasný.
V 9:45 žena vyndá nové záclony do ložnice. Kdysi před lety je koupila a nyní nadešla chvíle jejich premiéry. Tyhle záclony jsou jen na tunýlek, tedy žádné pracné zavěšování na žabky. Přijdou do ložnice k oknu, které navazuje na dveře od balkonu. Muž je společně se ženou zkouší pověsit. Musí se dát lícem ven, křičí žena. Počkej, kde je líc? To by mělo být obráceně? Kontruje muž. Ty nevíš, co je líc? Nedá se žena a rukama ukazuje, no přece sem do ložnice! No ale to je přece dovnitř, upozorňuje muž. No jasně, souhlasně pokyvuje žena a utvrzuje muže: Já jsem to tak myslela. Muž mlčí, neb si svoji denní zásobu slov šetří a do večera je opravdu ještě daleko.
Záclony jsou dlouhé, měří tři metry a bude je nutné zastřihnout. Ustřihneš je, přikazuje žena muži. Muž: Dobře, a řekneš mi, jak mají být dlouhé? Žena: Asi tak, aby se jen tak dotýkaly podlahy. Muž (tušíc blížící se tragédii, žádá ženu o asistenci). Nemohu, odvětí, musím pověsit ty vyprané v obýváku. Muž chvíli spekuluje a poté zkouší záclony založit a přišpendlit na určenou délku. Dílo se ale nedaří a tak žádá dceru o pomoc. Sundavají záclony, v obýváku položí na zem a přeloží o délku, která má být zastřižena. Poté muž s jistotou vojáka v první linii ale také s pocitem vabanku bere nůžky a koná své dílo. Nůžky jsou tupé, ale raději tento fakt nezmiňuje, jelikož by se mohla znovu přeříkávat výročka s důrazem na bod nezrealizovaných oprav a servisů.
V 10:47 minut muž věší záclony. První záclona, která zakrývá balkonové dveře, se lehce dotýká podlahy, bohužel druhá visí 10 cm nad podlahou. Do ložnice vchází žena, aby zkontrolovala zadaný úkol. Ačkoliv přichází lehkým krokem (jejích 50 kilo by stejně něco jako dusot neumožňoval), muž tuší, že se blíží neodvratitelné tsunami. A opravdu, následuje několik výkřiků a údivu překvapení, které jsme v minulosti zaznamenali snad jen u takových neštěstí, jako byl atentát v Sarajevu nebo vražda JFK. Muž je okamžitě zatčen a obžalován.
10:50 začíná proces. Muž nemá bohužel k dispozici právníka, takže se musí u tribunálu obhajovat sám.
Žena: Ach jo, proč jsi to nezměřil?
Muž vyhýbavě a nepřesvědčivě: Ale já jsem si to změřil. Tedy ohnul jsem to podle té délky. Ale je to elastické a strašně blbě se to stříhá.
Žena: Tak proč jsi to nezměřil po celé délce?
Muž mlží: Já jsem myslel, že stačí, že se to vypne na každé straně.
Žena: Ty si to odbyl, protože tě ty věci nezajímají.
Muž: Neodbyl, jen jsem to neodhadl. (k osočení k nezájmu se nevyjadřuje, neboť v tomto směru má žena možná pravdu, záclony nepatří mezi mužovy koníčky)
Žena: Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu.
Muž geniálně: A nemohli bychom jí tam nechat, z chodby ta krátká vůbec za tou postelí není vidět.
Žena: No tak to je dobrý! Věci pro mě mohou být odbyté, zatímco pro sebe to vždycky uděláš dokonalý! Až sem někdo přijde a uvidí to, tak se budu stydět.
Muž se matně snaží rozpomenout, kdo kdy naposledy vkročil do ložnice vyjma členů rodiny. Po chvilce přemýšlení si vzpomíná na tu partu zedníků, co tady 15 lety měnila okna.
Muž odevzdaně: No tak ji budu muset sundat.
Žena: Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu. (Pokud jste tuto větu již v předešlém textu zaregistrovali, nejedná se o chybu textu, ale o tzv. anaforu neboli znovuuvedení).
Muž analyticky: Dobře, tak jaké jsou možnosti. Budˇ jí tam za a) nechám, za b) sundám a ty tam dáš původní nebo za c)sundám a koupíme nové.
Žena: Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu.
Muž s klidem odsouzeného na smrt: Dobře, tak vidíš nějakou jinou možnost?
Žena: Ta záclona je z IKEi a tam se teď nedostaneme a možná, že jí tam ani nemají.
Muž s nadějí, že mu bude zmírněn trest: No tak já jí objednám. A klidně jí zaplatím.
Žena: Jak zaplatíš, tvoje peníze jsou i moje! Máme je přece společné.
Muž se nadechne a mlčí. Má pravdu.
Žena: Tak proč jsi to nezměřil po celé délce? Nová bude stát peníze a tuhle můžeme akorát vyhodit.
Muž tentokrát už nacvičeně: Já jsem myslel, že stačí, že se to vypne na každé straně.
Žena: Ty si to odbyl, protože tě ty věci nezajímají.
Muž se rozhodne zariskovat, a podobně jako hokejisté, když nechají u protivníka přeměřit zahnutí hole, přikládá oba ustřižené kusy záclon k sobě. Vybízí ženu, aby mu s tím pomohla a sama se tak přesvědčila o provedení střihu. Tajně doufá, že záclony dělají někde v Číně, a tak kašlou na přesné míry a rovinu neřeší. Záhy ho však opouští jeho pocit, že má geniální smysl pro odhad míry od oka. Zbývá malinká naděje, že elastičnost materiálu zmírní případné nerovnosti. No nic, trik se zahnutím hole nevyšel a zdá se, že vývoj zápasu se nepodaří zvrátit.
Do hry zasahuje kolemjdoucí syn.
Syn: Co se tady děje?
Žena za použití hedlajnu z deníku Blesk: Táta zničil záclonu. Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu. Nová bude stát peníze a tuhle můžeme akorát vyhodit. (Destrukce, tragédie, peníze = ideální téma pro titulní stranu)
Syn: A kolik stála tak záclona, vsadím se, že tak maximálně pět stovek, vždyť je úplně obyčejná.
Žena: Stála dvě stovky (později zjistí, že 99 Kč), ale mně se líbí a jinou nechci.
Syn: A nebylo by lepší, kdybyste si koupili nějakou kvalitnější.
Žena: tahle je ale na tunýlek a ne žabky, tak si to zkus dávat to na ty hrozný žabky, co nejdou ani umáčknout.
Syn: No tak ji objednáme.
11:30
Zatímco syn vyklízí pole, žena k muži: Tak proč jsi to nezměřil po celé délce? Já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu. Proč nad tím nepřemýšlíš? Nová bude stát peníze a tuhle můžeme akorát vyhodit. Ty si to odbyl, protože tě ty věci nezajímají. (Řazení těchto vět nemusí odpovídat skutečnosti, protože jak známo, především mužský mozek reaguje na slovo „proč“ zablokováním, což je mimo jiné zapříčiněné kolizí mezi hledáním upřímné odpovědi a zároveň odpovědi, která by ženu potěšila, a obranným mužovým mechanismem jako pudu sebezáchovy).
Muž mlčí a očekává rozsudek. Do soudní síně přichází dcera, pokouší se předstírat právnické vzdělání a zkoušet obhajobu: Ale táta to neudělal schválně. Tato věta se pochopitelně v žádné učebnici advokacie nenachází. Důvod je jasný, to by pak pro kdejakého sériového vraha byla brnkačka. Proto ani dnes nelze toto chápat jako dostatečný argument obhajoby.
11:59
Soudní stání je přerušeno a odročeno, neboť je právě nedělní oběd.
12:45
Žena: Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu. Muž už poněkud podrážděně: Ty jsi jak zaseklá gramofonová deska. Tak ji objednám, už jsem to několikrát říkal.
Žena: Dobře, ale musíš ji objednat hned. Protože teď před vánocema to bude komplikované. Muž bez váhání: Dobře. Žena: A mohl bys objednat rovnou tři, dám si je taky do obýváku.
13:02
Muž zapíná počítač, blesku rychle vygůglí stránku švédského prodejce a pod hledem ženy vkládá 3ks záclony do virtuálního nákupního košíku. Vyplní všechny požadované údaje a odesílá objednávku. Během chvilky naskakuje na monitoru tato odpověď:
Je nám to líto, ale z důvodu mimořádného zájmu o nákup on-line už dnes nemůžeme přijmout další objednávku. Snažíme se udělat vše pro to, abychom uspokojili poptávku a umožnili nákup z domova co největšímu množství zákazníků. Nakupovat můžete každý den od 7:00 až do naplnění denní kapacity vybraného obchodního domu. Z důvodu velkého zájmu je množství objednávek omezeno. Pokud dnes nemůžete nákup dokončit, uložte si prosím nákupní seznam a nákup dokončete v následujících dnech. Děkujeme za pochopení! Vaše IKEA! *
Muž se smutně otočí na ženu, která jakoby nevnímala obsah textu: tak to prostě musíš zkoušet znova. Můžeš to zkusit znovu? Hned! Okamžitě! Muž se nesnaží odporovat a celou operaci opakuje. Po několika vteřinách vyskočí na obrazovce: Je nám líto…
Žena: Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu. (Odchází z pracovny)
18:03
Muž přichází z pracovny do kuchyně, aby společně povečeřel. Žena: Zkoušel jsi to znovu? Muž (lže): ano, ale pořád mi to píše, že to nejde. Žena: Dobře, tak to zkusíš ráno.
Pondělí
6:50 Muž vyplní internetový formulář a odesílá objednávku. Přichází odpověď, že objednávky jsou možné až od 7:00. Za deset minut tedy opakuje celou operaci. Přesně v 7:01 naskakuje již známá hláška: je nám líto, ale … Žena: Tak to budeš zkoušet v práci, třeba se to povede! Muž vědom si známé pravdy, že slibem nezarmoutíš, odchází v pohodě a míru do zaměstnání. V 16:23 přichází muž z práce a ihned ve dveřích je konfrontován: Tak co, objednal jsi? Ne, odpoví. Ty jsi to nezkoušel, viď? Ty jsi na to nemyslel? Ty na mne vůbec nemyslíš, když jde o věci, které tě nezajímají? Spoustu otázek, na jejichž odpovědi je potřeba určitý čas. A ten se teď muži mezi dveřmi, jsa ještě oblečen a obut, nedostává. Tedy mlčí, aby si odpovědi řádně promyslel. No jo, nemyslel, afektovaně artikuluje žena, čímž zasazuje muži pomyslné muži K.O. a ten jen vyhrkne: Jo myslel, zkoušel jsem to nejmíň stokrát. (Pravdou je, že to pro klid svého svědomí kolem jedenácté zkusil ale bez úspěchu).
Žena: Na fejsbuku někdo psal, že se mu podařilo úplně v klidu, vyplnil objednávku, jen si to musel vyzvednout. Prý tam byla akorát trochu fronta. Muž: No ale přece nepojedu do Prahy na celý den, abych tam někde stál tři hodiny ve frontě.
Žena: Tak já tam chtěla novou záclonu a tu starou tam dávat nebudu. Musíš to zkusit znovu a vstát brzy ráno. Muž naprosto rezignovaně: Dobře.
Úterý
4:37 Muž vyplní internetový formulář a odesílá objednávku. Přichází odpověď, že objednávky jsou možné až od 7:00. Muž odchází z internetového obchodu společnosti IKEA a lelkuju po síti. V této chvíli nemá cenu jít znovu spát.
V 6:58 nastavuje na vedlejším monitoru přesný světový čas, pro kontrolu sleduje čas i na mobilu. začíná The Final Countdown! S přesností chirurga kliká v 7:00 CET na potvrzení objednávky. Ikona načítání se točí dlouhé okamžiky. Muži stoupá adrenalin a vybavuje se mu stejné napětí, které v minulosti pociťoval, když nakupoval vstupenky na koncert ACDC. Po několika minutách naskakuje hláška, kterou zná již nazpaměť: je nám líto, ale … Žena: Tak to budeš zkoušet v práci, třeba se to povede! Muž vědom si známé pravdy, že slibem nezarmoutíš, odchází v pohodě a míru do zaměstnání. V 15:31 přichází muž z práce a ihned ve dveřích je konfrontován: Tak co, objednal jsi? Ne, odpoví. Ty jsi to nezkoušel, viď? Ty jsi na to nemyslel? Ty na mne vůbec nemyslíš, když jde o věci, které tě nezajímají? Spoustu otázek, na jejichž odpovědi je potřeba určitý čas. Poučen ze zkušeností předchozích dní a všeobecně známé právnické praxe, že cokoliv vyřčené může být použito proti vám, raději mlčí. Pravdou je, že i žalující straně dochází tah na branku a také si začíná uvědomovat složitost situace.
Středa
V 6:50 muž zapíná svůj počítač a do 7:20 otupěle ale s jistou vnitřní rovnováhou opakovaně zkouší zadat objednávku. Pochopitelně bez úspěchu. V 7:21 přichází žena a tentokrát smířlivě: No tak to ještě zkus. Muž se přihlašuje do systému, vyplňuje formulář a zcela nečekaně je po několika desítkách vteřin vyzván, aby potvrdil objednávku. To není možný, procedí mezi zuby a pro jistotu se připravuje jako nebohá gazela v buši na výpad predátora. No jo, vždyť já ti říkala, že když to budeš zkoušet, tak se to podaří!
Neděle
V 13:38 zvoní u dveří domu přepravce a předává muži balík s novými záclonami. Štěstí vstoupilo do domu. Žena takřka okamžitě začíná s plánem operace, na konci které bude pověšení nových a kvalitně zastřižených záclon. Původní špatně ustřižená záclona bude převěšena do pokoje syna, neboť on se v pokoji vyskytuje pouze o víkendu, a tudíž je předpoklad, že ho tato estetická chyba nebude tolik iritovat.
Pondělí
V 17:44 jsou všechny záclony vybaleny a muž za pomoci asistence ženy (byla to jeho podmínka) zkracuje záclony na požadovanou délku. V 19:32 se zdá, že je celý proces u konce. Nové záclony visí v ložnici, kuchyni a obýváku. Do synova pokoje je přeinstalována krátká verze. Je to hezký? Že jo? Pokládá žena muži zákeřnou otázku, na kterou nelze pochopitelně odpověď jinak než ano. Muž přikývne a pro sebe si pomyslí: Vlastně jo, je to tady víc romantické a k blížícím Vánocům se to docela hodí. A zcela upřímně tomu i věří. Žena vědoma si zákeřnosti své otázky, a tudíž předpokládané souhlasné odpovědi, pojme podezření, že by muž nemusel odpovídat podle pravdy. Opakuje tedy svou otázku. Je to hezký? Že jo? Muž ujišťuje, že ano, nicméně dodává trochu lehkovážně, že záclony jsou na rozdíl od předešlých jiné a vytváří trochu jiný dojem. Takže se ti to nelíbí? Opáčí žena. Ale jo, líbí, brání se muž. V tuto chvíli je jasné, jaké bude téma většiny rozhovorů v nejbližších dnech.
Pátek
V 18:23 se vrací domů syn. Žena ho ihned atakuje otázkou, jak se mu líbí nové záclony. Trochu se opticky zmenšil prostor, odpovídá úsudkem bytového architekta. Jak to? oponuje žena. No prostě je to tady trochu menší. Za chvíli přichází muž. Prý to zmenšuje prostor, křičí žena. Muž: Opticky ano, ale zase je to tady útulnější.
Po 14 dnech v neděli ráno
V 7:15 muž vylézá z postele, neboť se správně domnívá, že na stole je již připravená snídaně. Vchází do kuchyně a překvapeně sleduje ženu, jež sundavá záclony. Co to děláš? Vyhrkne. Vrátím tam ty starý, opáčí žena. Prosimtě proč, vždyť jsou hezký, snaží se muž přesvědčit ženu. Nejsou, nikdo z vás tady neřekl, že je to bomba a navíc zmenšují prostor.
Muž usedá ke stolu, namaže si chleba s máslem a naleje čaj, zatímco žena dokončuje výměnu záclon. V 8:21 přichází dcera, v 8:34 syn. Společně snídají a všechno je tak, jak by mělo v neděli ráno být.
------------------------------------------------------------------------------- *doslovná citace hlášky obchodního domu IKEA