Už zase prší a chvíle jsou jen banality,
Ve 14. století nás na hranici upálili.
Jsi tady a vlastně nejsi,
jsi tady a vlastně nejsi,
jsi tady a vlastně nejsi
jsem vzduch a ty jsi.

Jsi prostě stín co v patách mám,
Voníš jak dým z indiánských ohňů,
Jsi slovo co zní v mých modlitbách…

Už zase prší no a co má vlastně být
Déšť nám smyje bláto z našeho svědomí,
Byli jsme tady, co z toho zbylo
Byli jsme tady, co z toho zbylo
Byli jsme tady, co z toho zbylo
Na konci sloky rým