Básničky – Josef K

Rozmlácený auto na cestě do nebe

osamělý indián ve stínu velkoměsta

nechám si kousek štěstí pro sebe

k cíli vede jenom jedna cesta

Po cestě z kamení a černého bláta

dálnicí z asfaltu politého touhou

koulí se čísi tvář rozesmátá

a všechno trvá jen chvíli pouhou

V neděli odpoledne stíny se prodlužují

na oprýskanou zeď kreslí siluety

na lavičce sedí milenci z roku dva

a občas si řeknou nesmyslné věty)

Výkladní skříně a hesla plná prázdných slov

hry na schovávanou před vlastním nepřítelem

vzpomínky v památníku a veselé obličeje

a zákeřné pohyby maskovaným tělem

Smutná kytka ve váze na stole

doteky gigantických nebes

schvácený pošťák letí na kole

prazvláštní psaní mi právě dones

Snad jen jednou na svět přijdeš

jako duše v těle co má svou tvář

snad jen jednou na svět přijdeš

a hned zjistíš, že to není špás

Ve jménu štěstí honba za diamanty

rozpálená srdce a kelímky citrokoly

nesmyslné kecy a zatracený čas

na lavičce v parku sedí Salvador Dali

Bzučící včela a mihotání vzduchu

v polici na knížky fotka z války

s nohama na stole je to v suchu

zůstali poloprázdné dva čajové šálky

Je to v nás a nikdo to nezmění

je to v nás jak vypálenej cejch

je to v nás jak satanovo prokletí

když na nás takhle osud dejch

Výkladní skříně a hesla plná prázdných slov

hry na schovávanou před vlastním nepřítelem

vzpomínky v památníku a veselé obličeje

a zákeřné pohyby maskovaným tělem

Ve jménu štěstí honba za diamanty

rozpálená srdce a kelímky citrokoly

nesmyslné kecy a zatracený čas

na lavičce v parku sedí Salvador Dali

Sedí u stolu a pije čaj

čeká až přijde na návštěvu

malej kluk, co dávno vyrost

a malá holka, co žádala něhu

Sedí, pokojem sny se vznáší

už je to dávno a přece včera

potají sleduje sleduje film

než skončí jako derniéra

Cestování

Někdo jezdí na kole, jiný zase vlakem

někdo chodí pěšky s upoceným sakem

Někdo lítá letadlem a točí se mu hlava

a když třeba spadne, řeknou, to se stává

Ten kdo nikam necestuje neutratí nic

nikdy třeba nezažije africkej hic

ten kdo doma na divanu jenom pořád leží

nikdy asi neuvidí jak v Antarktidě sněží

Jsem lenivej

Už je to tak

Ležím na kavalci, dívám se na telku

leckdo si řekne, jak já se mám

drbu se na zádech a žužlám tlačenku

nikdo neví, jaký muka prožívám

Doktor mi řek, abych se šetřil

a já na jeho radu dám

Kde kdo z nás touží po romantice

jenže tu nekoupíš v žádný apatice

neprodají ti ji na bleším trhu

a nenajdeš ji ani v alkoholu

Schovaná někde hluboko v duši

čeká na svou příležitost

nebo uschne jako kytka v buši

anebo zmrzne až na kost

STOKRÁT DENNĚ

—————————————–

Seděl v hospodě, hrál karty a kouřil

žertoval o věcech a nahlas diskutoval

proti slunci za oknem oči svý mhouřil

výzvy k odchodu úspěšně sabotoval

Doma ho čeká krokodýl v zástěře

a pak stejný řečičky o sousedech a štěstí

do dneška nepřišlo a už asi nedorazí

maximálně nějaká rána pěstí

Zpackenej život a orosený nohy

za deset halířů třetina rohlíku

poštval proti sobě všechny bohy

a teď chodí spát do seníku

Plave si , tak tak že se neutopí

pirani kousaj ho do holeně

křičí a zoufá si, osud svůj prosí

a to nejmíň stokrát denně

Pamatuješ? Hodili na nás bombu,

nikdo to nepřežil, ani já a ani ty

Škoda, chtěl jsem ti toho tolik říct

a místo

Na louce rozprostřel se koberec plný vůně

a do studny v dálce hodil někdo pětník

po obloze zvesela utíkalo slůně

a po asfaltu z práce ploužil se četník

Na větvi přistál pozdrav od marťanů

přijdou nás navštívit příští středu

Včera se nic nestalo, to byla nuda

nestalo se nic

ROZMAZLENÁ HOLKA

————————————

Bylo ji šestnáct a měla skoro všechno

zlato kolem krku a fáro v garáži

její tatík totiž byl veliký zvíře

co kdejakej problém snadno odráží

Na co ukázala do minuty měla

léto proležela kdesi u moře

její pokoj byla výstavní cela

a přepych kolem jejím bachařem

jenom jednou na svět přijdeš

jako duše v těle , co má svou tvář

jenom jednou a hned zjistíš

život není sluneční pláž

jenom jednou každá chvíle

přijde a navždy se ztratí

jenom jednou poprosí tě

NAIVNÍ

naivní déšť kapky slunci hází

rychle se ztratí do nenávratna

vesmírem plují tvoje oči

a já je hltám jak z filmového plátna

mrazivá slova v labyrintu bytí

stmívá se někde hluboko v nás

v blízkosti šera do pasti chytí

tvý malý srdce květnovej mráz

na okně mříže, trestanecký tábor

vězněm jsem proti své vůli

na věži vlaje z oceli prapor

nikam jsem nedošel, zůstal jsem v půli

Na starý fotce z výletu na jih

nevinně se na mně usmíváš

za tebou kdosi spěchá někam

a přitom má zachmuřenou tvář

Komu pak patří, kdo pak to je

Ital, Francouz nebo Američan

kam zavedl ho osud dnes

fakt nevim a já se ptám

Možná chvátal domů z práce

za svou ženou, jenž rád měl

nebo se jen vracel

někam, kde cosi zapomněl

Možná, že byl chudej

OKAMŽIK

Po střeše sjel blesk a zapálil dům

do studny spadl starý džbán

v plotě rozkvet shnilý kůl

a ty tu sedíš zcela sám

Opustil tě letní stín i žár

do peří ze snů padá jinovatka

na čele znamení pátků pár

a k cíli nevede žádná zkratka

Po cestě z kamení a černého bláta

dálnicí z asfaltu politého touhou

koulí se čísi tvář rozesmátá

a všechno trvá jen chvíli pouhou

REKLAMA

Kdyby tak všechno bylo jako v televizi

roztlemená bytná s dokonale čistou ponožkou

naleštěný chlapec s telefonem bez šnůry

a nablýskané auto před naší rohožkou

K snídani čokoláda na kousku pečiva

projímadlo na stres a úspěšná žena v Paříži

voňavý sajrat do vlasů a účinná léčiva

a dobrá voda nacpaná ve spíži

V opojném pokušení žiju v představě

jsem oním chlapcem co chlastá jenom kolu

zcela běžně skáču z mostu na laně

a žeru prášky proti břichobolu

Chtěl bych tě líbat,

chtěl bych ti zpívat

chtěl bych ti říkat spoustu něžných vět

jenže ty jsi jiná

dokonale silná

neuhrál jsem proti tobě ani jeden set

Ráno vstaneš

a hned zarveš

stojím ihned v pozoru

nedutám

nic nenamítám

když začneš v náporu

Odpoledne mlčíš

po mě někdy skočíš

jsi emancipovaná

skáču jak ty pískáš

co chceš to získáš

a já vím, že si ta pravá

Vím, nemá cenu myslet na to, co bylo

vím, nemá cenu,stejně se to nevrátí

už dávno nejsme malí skřeti

a po pískovišti neběháme nahatí

Přijdeš domů, pustíš si rádio

hrajou tam zase stejný věci

do hlavy ti natlačej výhodný kup

a kdosi vede opět starý kecy

Namažeš si chleba, načneš lahváče

prohodíš pár vět se svou ženou

pošleš děti do krámu

Celej život čekáš ve frontě na štěstí

Na písku hráli si malí caparti

budoucí bankéř a bezdomovec

úspěšný sportovec a alkoholik

kterého čeká neslavný konec

Opodál seděly jejich matky

pyšně sledovaly své ratolesti

umazaná trička hodí do automatky

a k večeři ohlodaj z kuřete kosti

K snídani máme chleba s máslem

a tak to chodí každý den

občas si řeknem tajná přání

a navzájem se milujem

Po obědě dáme hrnek kávy

sedíme a koukáme do ticha

dobrou nevěstu jsem vybral

a ty skvělého ženicha

Plánujeme a říkáme AŽ

vždyť je nám tak málo let

jenže roky zvolna plynou

a stáří tu bude co nevidět

Daleko odtud v neznámé zemi

pod hladinou moře a na špičce skály

v měsíčním písku a v mračnech plných deště

na slunci, které nekonečně pálí

Abiturietní večírek

Po mnoha letech sešli se mnozí

vzpomínky hlučně hospodou plujou

fernet se mísí s kyselým vínem

starý lásky se už nemilujou

Nostalgické věty oživují story

zdá se to jako by to bylo včera

unavení kantoři a rozjuchaní dospěláci

kterým školní léta dávno uletěla

Úspěšní vedle neúspěšných

pyšní otcové a zklamané dámy

rádoby vtípky v ukřičeném tichu

padají do hřbitovní jámy

Někdo má na hlavě fialový vlasy

někdo nosí na krku kříž

někdo vzpomíná na starý časy

a někdo se dívá na svět skrz mříž

Rychlostí pilota formule jedna

utekl nám další den

tuším, že bylo na konci ledna

a svět byl do bílé převlečen

Seděli jsme spolu na rohu v kavárně

pili jsme grog a neříkali nic

z oblohy padal hustej sníh

Nedělní odpoledne

——————————-

V neděli odpoledne stíny se prodlužují

na oprýskanou zeď kreslí siluety

na lavičce sedí milenci z roku dva

a občas si řeknou nesmyslné věty)

Jsem někde daleko

vznáším se na křídlech

padám do propasti

pomalu ztrácím dech

Kreslím si poznámky

piju jen obyčejnou vodu